Slovo pro tento den: Jan Keřkovský

Úterý 16. března

S koncem totality přišla jedna podstatná změna: z lidu se stali lidi. Politika v našich zemích přestala být buzerací a znovu se mohla stát tím, čím má být: znovu se mohla stát uskutečňováním vztahu v prostoru, který je mezi lidmi (volně cituji Hannah Arendtovou). Naši protestantští předkové kdysi hlídali, aby politikové nesrůstali s mocí. A zdůrazňovali, že pravdu má Bůh, nikoli panovník, strana, ba ani většina hlasujících (většina pouze dočasně určí, kudy se teď půjde). Tady vidím pro naši církev možnost, jak navázat na dědictví po pradědečcích.

Jeden dnešní politik nedávno pravil, že je u nás politika vyprázdněná. Ví, co říká, sám u toho vyprazdňování po celou dobu byl. Politika jako technologie moci, jeviště ambicí a prodejnosti sklízí u lidí zklamání. Přezdívá se jí pak špína a svinstvo; jenomže z prostoru, který je mezi lidmi, není kam utéct. Z prostoru, v němž se má uskutečňovat právo a spravedlnost, se utéct ani nesmí.

“Je kapitalismus mravný?” ptá se jeden francouzský autor a odpovídá: “Není.” Je tedy nemravný? Odpověď zní: “Není.” Nežádejte od trhu a od systému, aby byl mravný za vás: mravy jsou přece záležitostí vaší odpovědnosti a vaší intervence. Pravdu nemá ani hlava státu, ani ta či ona strana, ani národ, ani stát, ani hlasující většina, ani trh, ani žádný systém, ani žádná církev, ani já, pravdu má Bůh, který nás zavázal prosazováním práva a spravedlnosti (a protože jsme křesťanská církev, slyšíme za těmi slovy Boží milosrdenství a soud).

J. Keřkovský, vybráno z referátu přednesenému při příležitosti oslav 90. výročí vzniku Českobratrské církve evangelické.

Více ZDE.