Reformovaný sbor Veliko Srediště - Srbsko

Reformovaný sbor ve Velikom Središti v současné době tvoří několik rodin, které věrně drží a vyznávají evangelickou víru svých předků. Srbská reformovaná církev se po stránce duchovní o sborové společenství moc nezajímá. Přesto každou neděli se tato malá hrstka schází k bohoslužbám, které vede kurátorka sboru Elizabeta Hájková. Ta také doprovází společný zpěv hrou na elektrofonické varhánky. Historie sboru, který leží na okraji české enklávy v Jižním Banátě sahá do roku 1850 - 1852. Od května roku 1850 do velikonoc 1852 odešlo z Klobouk u Brna a okolí (Dambořice, Nasedlovice, Borkovany aj.) 93 rodin, z toho 71 rodin ev.reformovaného vyznání a 22 rodin katolického vyznání do Velliko Srediště. Vladimír Míčan, tajemník Biblické jednoty v roce 1928 v Brně vydal knihu „Za půdou“ – je to obšírná zpráva o „evangelizační návštěvě českých osadníků evang. vyznání v království S.H.S“. O Središti píše: „Veliko Srediště jest obcí s většinou srbskou pravoslavnou, pokud tu žijí lidé i jiné národnosti jsou to mimo Rumuny a Maďary přistěhovalí Češi a Němci. Asi 60 rodin reformovaných Čechů žije v místě samém. Mají kostel s věží a zvony /pořízeny a vysvěceny v roce 1868 – jak dokládá nápis na velkém zvonu/ i nové varhany. Mají svoji budovu školní. Faráři nabízí 10.000 dinárů ročně, mimo byt a otop. Dobře dalo by se tu pracovat též s mládeží, protože celá církev žije v jedné obci. O místních katolících /ti přišli do Srediště již kolem roku 1828/ předpokládá se, že by se účastnili českých služeb Božích, byl-li by tu farář. Nádraží od vesnice jest vzdáleno 3 km, do Vršce jest po silnici 15 km. O růst duchovního života se staral v začátcích po příchodu učitel Jan Opočenský, dříve podučitel v církvi kloboucké. 10. června 1863 položen základní kámen ku stavbě modlitebny, kterou řídil farář Václav Mikulášek a kurátor Antonín Drobný. Dne 20. října 1866 byl chrám posvěcen.“ Kazatelé se střídali, touha po české bohoslužbě však nemohla být vždy naplněna. Ze záznamů lze vyčíst, že se často kázalo maďarsky, později srbsky, ale zpívalo se česky. „Pokud jde o řeč, drží se naši lidé dobře. Umíme se bránit, protože umíme číst a psát. Češi katolického vyznání se poněmčili, neumí již přes 20 let česky“ – poznamenává Míčan ve své zprávě. Do těchto oblastí i Českobratrská církev evangelická vysílala své pracovníky. Jedním z nich byl farář Karel Loveček, který byl vyslán synodní radou do V.Srediště v roce 1932. Jeho žena – moje maminka - jak vzpomíná dcera Věra Vorbová – tehdy dvacetiletá se přestěhovala z Přerova do Srediště, kde nebyla elektřina, vodovod, daleko od svých milých, ale na vše si zvykla a měla ráda tamní lidi. Učila v nedělní škole, hrála na varhany, vedla mládež. A tak vlastně bylo na co navazovat. Do sboru ve Središti i později tu a tam zajížděli faráři, dík patří především bratru Janu Trusinovi a Hudcovi, kteří dbali na pravidelné jednoroční návštěvy sboru. V jednom z rozhovorů, který byl uveřejněn v časopise Protestant č. 1/2008 kurátorka sboru na otázku co pro vás znamená sbor-církev odpovídá: Sbor pro mne znamená moc: útočištné místo, kde se duchovně nakrmím. Je důležitý pro udržení víry i jazyka. Ale znamená také starosti a práci. A Věra Sokolová, členka sboru dodává: I když je tu hodně církví, nikdy jsme se nehádali. Pro nás znamená sbor místo,kde se rádi sejdeme, kde je domluva. I když je kolem nás moře Srbů to nevadí. V posledních měsících se ve Središti usadilo hodně uprchlíků, jsou jiní, ale normálně se s nimi stýkáme. Já sama jsem jim po dlouhý čas otevřela svůj dům. A na otázku co pro vás znamená spojení s Čechami a zdejší církvi odpovědi zní: „Líbí se nám vaše starostlivost o nás. Dotýká se to přímo našeho srdce: že i když je nás málo, nejsme zapomenuti. Je nás málo, v této situaci pro nás spojení do Čech znamená velmi mnoho. Po duchovní i hmotné stránce. Kdyby nebylo ČCE a dalších, nemohli bychom např. opravit kostel. Od obce dináry nedostaneme.“ Dar a půjčka Jeronymovy jednoty, tak jako i dar GAW ze Stuttgartu pokryly opravy kostela. Hrstka bratří a sester si to vždy vděčně připomíná zejména při sejítí kolem stolu Páně a společné večeři Páně, kterou slavíme vždy při příležitosti setkání ve Velikom Središti. A co je velmi povzbuzující, že tuto malou hrstku věrných mají na mysli i v nedaleké Bele Crkvi a Kruščici. Občasné ekumenické bohoslužby jsou toho nejlepším důkazem.

Vladimír Míčan: „Za půdou“ Brno 1928

Současnost: Pb

Kontakty:

bohoslužby 9.30 hodin - příležitostně
kontaktní osoba: Herta Despot
Vinogradarska 42
263 34 VELIKO SREDIŠTE
SRBIJA
tel.: 0038 113 892 169

Kontaktní osoba za ČCE: Pavel Šebesta (farář v Hodoníně)