Diakonie se zabývá také unikátními projekty a tématy, jako jsou:
LifeTool
Unikátní projekt využívá a propaguje tzv. asistivní technologie, jež pomáhají lidem s postižením a stárnoucím osobám výrazně zvyšovat kvalitu jejich života. Asistivní technologie aplikují moderní technologické a medicinské poznatky a umožňují vyvíjet pomůcky „šité na míru“. Projekt prostřednictvím denní poradny a terénní služby nabízí klientům a rodinám možnost vyzkoušet si pomůcky, protože právě testování a výběr je základem ke kvalifikovanému výběru pomůcky a optimálnímu využití. Příklady asistivních pomůcek: počítač ovládaný očima, dechem, simulátor jízdy na vozíku, různé typy upravených klávesnic, myší, software pro výuku dětí s postižením atd.
Pořád jsem to já. Bydlení seniorů
Polovina středisek Diakonie poskytuje přímou péči nebo podporu seniorům. Tématy z oblasti života seniorů se však zabýváme dlouhodobě a v širších souvislostech. Pracovníci DČCE např. stáli u zrodu Alzheimerovské společnosti, zabývající se péčí o lidi s demencí, a Diakonie ve svých projektech dále upozorňuje veřejnost na překážky, které mohou znesnadňovat život seniorů. Projekt „Pořád jsem to já“ (2005-06) poukazoval na to, jak média přispívají k vytváření negativních postojů ke stáří, a zároveň kladl důraz na vlastní přípravu na stáří. Projekt „Bydlení seniorů“ (2008-09) zkoumá podmínky života seniorů ve vlastním, domácím prostředí – mimo institucionální obydlí. Mezi výstupy projektu patří např. dokumentární film a informační brožury, které zdůrazňují včasné řešení otázky bydlení, aby domovy seniorů zůstaly bezpečné i při zhoršení jejich možnosti pohybu nebo komunikace. Oběma projekty se DČCE zároveň snaží přispět k dialogu mezi pracovníky různých rezortů a pojmenovat neřešené celospolečenské problémy.
Humanitární pomoc
Diakonie poskytuje pomoc postiženým záplavami již od r. 1997 během povodní na Moravě. Při záplavách r. 2002 bylo v Praze zřízeno Povodňové koordinační centrum, které vysílalo školené psychosociální pracovníky a dobrovolníky na základny (zřízené při sborech či střediscích DČCE) v zátopových oblastech. V některých střediscích byly zřízeny ubytovny pro evakuované osoby. DČCE zapůjčovala postiženým domácnostem zdarma vysoušeče a mikrobusy, poskytovala přikrývky, oděvy a sbírkovou finanční pomoc. DČCE je zapojena do Integrovaného záchranného systému v ČR, pravidelně organizuje školení dobrovolníků pro pomoc při mimořádných událostech.
Pomoc cizincům v nouzi
Práci s migranty se Diakonie věnuje od r. 2001. Na začátku působila DČCE hlavně v uprchlických táborech, koordinovala sbírky a péči o rodiny azylantů. S vývojem struktury cizinecké komunity hledá DČCE způsoby pomoci, které nedublují práci ostatních organizací. Integrační projekt Buď sousedem pomáhá cizincům při navázání dlouhodobějších vztahů v místě bydliště a snadnějším začlenění. Jednorázová podpora migrantů probíhá od základního poradenství přes pomoc materiální či finanční, hledání bytu a zaměstnání. DČCE působí v Zařízení pro zajištění cizinců MVČR v Bělé p. Bezdězem. Zdejšími aktivizační programy pomáhá čelit depresi a beznaději, která často pobyt lidí v takovém zařízení provází. Besedami a přednáškami na školách a ve sborech ČCE se Diakonie se snaží předcházet xenofobii a rasismu a lépe informovat veřejnost o životě cizinců u nás.
Diakonie pro Afriku - pomoc sirotkům
DČCE věnuje iniciativu dětem v Etiopii, kterým zemřeli rodiče na AIDS. Spojila se s partnerskou organizací, která poskytuje zdravotní péči, stravu, vzdělání, oblečení a psychologickou podporu nejvíce potřebným sirotkům v oblasti. Působí v regionálním státě Amhara, který patří k oblastem tvrdě zasaženým pandemií HIV. V regionu je 39% z více než 740 000 sirotků – obětí AIDS v zemi. Osiřelé děti se stávají oběťmi zneužívání a násilí, jsou vystaveny sociálním problémům. Šance sirotků na získaní potřebného školního vzdělání je minimální.
Základním principem pomoci je najít individuální řešení, jež umožní dětem zůstat alespoň se zbytkem rodiny, popř. širší rodiny, a vytvořit podmínky pro jejich výchovu a vzdělávání. V uceleném systému je zapojena řada místních dobrovolníků, kteří pečlivě sledují péči o děti a zároveň zvyšují povědomí dětí i opatrovníků o způsobech šíření HIV/AIDS. Sirotci mohou absolvovat výuční programy (řemesla) a získat naději trvalejšího příjmu a soběstačnosti.