TÉMA: Advent
Advent (z lat. adventus příchod) je začátkem církevního liturgického roku a označuje v liturgii dobu ustanovenou církví jako přípravu na slavnost Narození Páně. Tato doba trvá čtyři týdny: začíná 1. neděli adventní, tedy neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Konec adventu pak představuje západ slunce Štědrého večera a končí dnem Narození Páně 25. prosince. V teologickém smyslu se advent vyznačuje dvojím očekáváním – slavnosti narození Ježíše Krista a jeho druhého příchodu na konci času.
Do pořadu církevního roku byl advent vtělen nejdříve v římské liturgii, její příklad záhy následovaly nejen všechny církve v Itálii, ale i v Německu, Anglii atd. V řecké církvi se advent začal slavit teprve asi v 8. stol.
Adventní doba byla původně dobou postní. Půst církev zachovávala mezi 11. listopadem a 6. lednem – původní slavností Narození Ježíše Krista (dnes slavnost Zjevení Páně). Těchto osm týdnů představovalo, s výjimkou sobot a nedělí, které nebyly postními dny, dohromady 40 dní. Advent býval vždy považován za dobu pokání a spočíval v postu, vigiliích, častějších návštěvách bohoslužeb, zdržování se pohlavního styku a v horlivějším konání skutků milosrdenství.
________________________________________