Slovo pro tento den: Úterý 7. srpna

1 K 12, 27–31 ● Ez 398

Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.

[1 K 12, 27]

Nejde jen o to vykreslit pěkný obrázek „dělby práce v církvi“. Apoštol Pavel chápe církev jako tělo Kristovo daleko doslovněji. Řekněme, že i s právními důsledky. Nejsme posuzováni zcela nesmlouvavě jen každý ve své osamocenosti a omezenosti, nedokonalosti. Stejnou váhu, jako že „ten umí to a ten zas tohle“, má i skutečnost, že každý z nás některý z darů postrádá. Není na místě nějaké bodré a přitom hloupé „nikdo není dokonalý“. Bůh přece žádá dokonalost, před ním se nelze vymlouvat, že i ostatní mají přece své slabiny. Každý bude posuzován sám za sebe, jak stojí jinde. Ledaže…

Ledaže nás Bůh opravdu bere jako jedno tělo. Takže tam, kde mi nějaké obdarování chybí, za moje vlastní se počítá obdarování někoho jiného. A tak, když se nedovedeme ukáznit k pravidelné modlitbě, jaké štěstí, že se za nás modlí někdo jiný. Když my jsme zrovna jeden den nerudní, jaké štěstí, že máme ve svých sborech také lidi laskavé a usměvavé, které hned tak něco nevyvede z míry.

A na druhou stranu. Není to nikdy tak, že já vyčnívám nad ostatní, kteří jsou za mnou ve vleku a na chvostu. Oni zase mají, co já nemám. Jsme jedno tělo a Bůh nás tak bere, pokud se tak bereme sami. Pak v nás naše vlastní slabiny nemusí vyvolávat úzkost.

Pane Ježíši Kriste, věčný biskupe svatý, dávej své církvi svornost. Amen

Tomáš Pavelka