Slovo pro tento den: Úterý 7. října

Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z veliké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! [Ef 2, 4–5]

Taky vám tenhle oddíl z epištoly připadá jako komentář k podobenství o marnotratném synu? Ono to opravdu sedí! Vždyť jako motto tohoto podobenství bychom klidně mohli vzít apoštolova slova: „Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z veliké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!“ – A jak se tahle slova rýmují s naším životem, s naší „nebiblickou“ realitou?

Tak, že je to veliká milost Boží, když máme to, co máme, a že máme mnohem víc, než potřebujeme a spotřebujeme, že jsme zahrnováni, obdarováváni mnoha dary, mnoha dobrými věcmi k životu. Nezaslouženě, z milosti. Když to vezmu konkrétně za sebe: Copak jsem se zasloužila o to, že mě má Pán Bůh rád, že se mohu spolehnout na jeho odpuštění, že on si nechce pamatovat to, co jsem v životě zkazila, že i moje lítost nad tím je způsobena jeho láskou…? A že si tohle všechno smím, spolu se svým sborem, pravidelně připomínat ve shromáždění Božím Slovem a u Kristova stolu? Z milosti Boží máme tento život časný i ten budoucí, věčný. Nejsme na tom v tomto ohledu o nic líp, než ten pošetilý mladík z toho podobenství.

Dej mi zdravý rozum, Pane, ať vidím dobro kolem nás. Ať se hříchem nevyděsím a napravit jej umím včas. Amen.

Anna Lavická