Slovo pro tento den: Úterý 7. ledna

I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod!“ Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý. [Gn 1, 6–8]

Vody – to byl pro Izraelce živel nepřátelský, útočný, nevypočitatelný. Stvořitel však hned na počátku vody zkrotí. odkáže je do patřičných mezí. Rozdělí je. Část vod bude nahoře, část dole. Tak to chápal i žalmista: „Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se nenavracovaly k přikrývání země“ (104, 9, kralický překlad). o to tu jde. Stvořitel chrání budoucí životní prostor, aby nebyl zaplaven tímto nepřátelským živlem. Stvoří hráz, která jako „klenba“ bude držet vodstva na uzdě. A protože je to definitivní, dává této klenbě jméno: „nebe“. Tím není míněno nebe jako příbytek Boží, nýbrž obloha, firmament, prostě nebeská báň.

Tak je zlo už od počátku oslabeno, nebude mít neomezenou působnost. Stejně jako byla hned prvního dne do náležitých mezí odkázána tma, tak nyní i vody. Stvořitel se postaral, aby temné síly zla zemi neovládly. Tady vidím smysl a dosah druhého stvořitelského dne: Nejde jen o to, že to tu Pán Bůh uspořádal, aby zabránil chaosu, ale že stvořil další předpoklad pro to, abychom na tomto jeho světě mohli dobře, klidně a beze strachu žít.

Ach, Pane Bože, kolik zla je stále na tomto našem světě. Od nepřátelství, rozmanitých pokušení, závisti, až po zbytečné starosti. To vše na mne doráží a chtělo by mne srazit a pohltit. Díky tobě však tomu mohu říct ne. Amen.

Jan Trusina