Slovo pro tento den: Úterý 7. dubna

A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám. (L 24, 36 KP)

A ten pokoj milosrdný spasitel dal jest svým učedlníkóm i jiným všem, kteříž ho milují cělým srdcem; a ti nemají sě báti, neb Kristus die: „Pokoj vám! jáť jsem, neroďte sě báti.“ Neroďte sě báti mne jako obludy, ani jako mrtvého; jáť ten jsem, jenž sem s vámi bydlil přěd smrtí, a umřěl za vy na kříži; a jižť jsem živ, ten Ježíš, neroďte sě báti! A ač jich tak milostivě pozdravil a jim sě ukázal, však ještě v nich bázeň a nevěra nepřěstala; protož die čtenie: „A zamútivše sě a zstrašivše, mniechu, by ducha viděli.“ Tři věci na ně vstúpily: zamúcenie, bázeň a blud, pro nevěru; báli sě jako člověka mrtvého, a blúduli sú, mnějíce co obludného; neb mněli sú, by ducha viděli, to věz, že by Kristus nebyl ten člověk tělestný, jenž jest umřěl na kříži. […] Ale milostivý spasitel nedal jim v tom bludu dlúho státi, neb dále die čtenie: „I vece jim: Co jste zamúceni a myšlenie vstupují na srdce vašě?“ […] A tak milostivý Ježíš sáh jim božsky v srdce jich, i těší je i treskce… (Postila, kázání v úterý po Velikonocích)

Vyznáváme před tebou, náš ukřižovaný Pane, že se lekáme – smrti. A nelekáme se dost toho, čeho bychom měli – totiž že se s tebou mineme a zůstaneme zbloudilí. Děkujeme, že jsme si znovu směli připomenout, že ty mezi své přicházíš a nenecháváš nás napospas našim blouděním, bludům ani strachům. Prosíme, přijď, Pane Ježíši, i mezi nás. Amen.

Ondřej Ruml