Slovo pro tento den: Úterý 6. listopadu

Sk 7, 17–29 ● Ez 482

Když Mojžíš dosáhl věku čtyřiceti let, přišlo mu na mysl, aby se podíval, jak žijí jeho izraelští bratří. A tu uviděl, jak s jedním z nich nějaký Egypťan zle nakládá; přispěchal tomu ubožákovi na pomoc a pomstil ho tím, že Egypťana zabil.

[Sk 7, 23–24]

A Mojžíš chtěl tolik pomoci! Vyšel ven. Měl dobrý úmysl. Vyrostl na dvoře faraona, vlastně Egypťan. A pak se dověděl se o svém pravém původu, že je Žid, Izraelec, Hospodinův. I rozhodl se, že to půjde prošetřit do terénu. Je v nejlepším věku, horlivý, silný. Má dost kuráže. Rychle se rozhoduje. Má chuť ukázat světu, „zač je toho loket“. A tak vyráží, plný dobrých úmyslů.

Proč to vlastně Štěpán, ten první mučedník pro víru v Krista, vypráví? Protože chce ukázat, že to trvá dlouho, než člověk dojde k poznání, že Hospodinovy cesty se ubírají jinak a jinudy. Člověk si myslí, že Bohu rozumí. I čtyřicetiletý Mojžíš si to myslel. Ale ve skutečnosti byl tehdy spíše Egypťan než Hospodinův služebník. Ani to nevěděl a spáchal závažný hřích, zabil člověka.

Člověk musí projít dlouhou cestu, aby poznal úmysly Boží. Musí se nechat „hníst“ Božím Duchem, aby se změnil, opustil sám sebe. I Mojžíš to musel podstoupit.

Bože, prostup svým Duchem naše nitro, abychom patřili tobě, po celý život. Amen

David Sedláček