Slovo pro tento den: Úterý 6. ledna

Jestliže někdo způsobil zármutek, nezpůsobil ho jen mně, nýbrž aspoň zčásti – nechci přehánět – vám všem. Stačí už to pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás. (2 K 2, 5–6)

Někdo v korintském sboru způsobil zármutek Pavlovi a mnoha dalším. Oč šlo? Souviselo to se sexualitou, podobně jako v páté kapitole Prvního listu Korintským? Pavel zdůrazní, že zlý čin se dotkne mnoha lidí. I dnes to tak je. V rozhovorech s vězni se často opakoval úlek nad tím, kolik lidí je zlým činem zasaženo. Oběť a její příbuzní a známí, odsouzený a jeho rodina a známí. Desítky lidí na sobě nesou důsledky něčeho, o čem by někdo cynicky mohl říct: Však to je moje věc. Není. Co provedu já, s tím se musejí také vyrovnávat mí nejbližší. Netoužili po tom, nechtěli to, a přesto je ten úkol nemine.

Jak to napravovat? Pavel píše nejprve o pokárání. Není příjemné být kárán, není příjemné kárat. Rádi se bez toho obejdeme. Někdy je ovšem pokárání namístě. I když se nám do něj nechce. Zlo je trojího druhu: přítomné, minulé a budoucí. (Betlemské poselství II, kázání na pátou neděli po Velikonocích, Prosebnou, 17. května 1411).

Bože, kolikrát jsme svou nezodpovědností zatáhli své blízké do problému, o které vůbec nestáli. Prosíme, odpusť nám. A dávej nám moudrost, jak kárat s láskou, moudře a účinně.

Daniel Ženatý