Slovo pro tento den: Úterý 5. ledna

Hle, přivedu je ze země severní, shromáždím je z nejodlehlejších koutů země. Bude mezi nimi slepý a kulhavý, těhotná, i ta, jež právě porodila. Vrátí se sem veliké shromáždění. [Jr 31,8]

Apoštolové pravidelně mluví o naší době jako o posledním čase. Kristův příchod je koncem dějin. Od jeho nanebevstoupení se jaksi opakuje, co už někdy bylo. Jako ve Zjevení Janově, kde běh dějin proti očekávání nekončí ani sedmou pečetí, ani sedmou polnicí. Pohromy dějin nijak nepřibližují Kristův příchod.

Ale přeci jen se něco děje, čas se přeci jen nějak posunul. Bez větší pozornosti teologů shromáždil Bůh v našem čase Židy do jejich země. Zejména ze země severní, z Magógu – střední a východní Evropy. Bez nějakého výběru – je tam i slepý a kulhavý, i šestinedělka – tedy rituálně nečistí. Jsou tam zbožní i bezbožní – asi takoví židé, jako je Čech křesťan, tj. jednou za rok u stromečku a na půlnoční. Ale už jsou tam.

Trochu mimo naše představy naplnil Bůh své zaslíbení. Čas, ve kterém má vejít plný počet pohanů (Ř 11, 25nn), se krátí, i když může trvat třeba ještě tisíc let. Čas stvoření však, na rozdíl od věčnosti Boží, nekonečný není.

Nebeský Otče, ještě v našich dnech přiveď do našich kostelů ty, které jsi před věky vyvolil ke spáse, aby se tvůj dům naplnil. Amen.

Tomáš Pavelka