Slovo pro tento den: Úterý 5. června

1 K 2, 1–10 ● Ez 155

Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním; má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.

[1 K 2, 3–5]

Moudrým lidem náleží obdiv. Požívají úctu mnohých a snadno získávají důvěru. V Řecku, v kolébce evropské filosofie, to platilo dvojnásob. Kdyby zde býval Pavel promluvil jako sebejistý a zkušený milovník moudrosti, jistě by pro své učení získal davy. On však přišel ke Korintským jako slabý, bázlivý a rozechvělý člověk. Nesypal z rukávu trefné aforismy a moudré rady k dobrému životu. Říkal naopak něco, co působilo úplně bláznivě: že Kristus zemřel na kříži za naše hříchy.

Přesto Pavel důvěru některých pro svou věc získal. Nebyly to zástupy, ale jednotlivci. Ti byli zasaženi Duchem a mocí, která Pavlova slova provázela. A uvěřili. Kdyby byl Pavel učil „moudrosti tohoto věku“, možná by zaujal více lidí. Ale koho z nich by přivedl ke Kristu? Kdo z nich by skutečně uvěřil?

Co předává naše církev dnešnímu světu? A co my sami jako křesťané dosvědčujeme svými slovy i svým chováním svému okolí?

Pane Bože, prosíme, přemáhej naši obavu, že se svou vírou odlišujeme od druhých. Dej nám sílu dosvědčovat tvého ukřižovaného a vzkříšeného Syna jako cestu k pravé moudrosti. Pomáhej nám k tomu najít vhodná slova. Amen

Tabita Landová