
Proto i já budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem, divně, předivně. Zanikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zakryta.
Iz 29, 14
Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.
Žd 2, 4
Moudrost je v bibli vysoce ceněna. Jejím „počátkem je bázeň Hospodinova“, jak se opakovaně sděluje (např. Ž 111, 10). Písmo však ví i o „moudrosti“, kde počátkem bázeň Hospodina není. To je situace, do níž zní toto prorocké kázání. Je to rozvedeno v předchozích verších: „Jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem,“ prázdnou tradicí, která neproměňuje srdce a zůstává jen v ústech. Věděl to i apoštol Jakub, když takovou moudrost označil jako „přízemní, živočišnou, ďábelskou“ (Jk 3, 15), protože nečelí zlým pohnutkám srdce, jako je např. závist a svárlivost. Moudrost prázdného řečnění, formálního lpění na tradici, konvenčního církevnictví, kde srdce zůstává nedotčeno: bude opravdu lepší, když taková moudrost ‚zanikne‘ a ‚bude zakryta‘.
Pane Bože, děkujeme za všechny tvé zásahy, jimiž jsi vyprázdnil prázdnou, neúčinnou moudrost. Prosíme, abys ve svém lidu znovu probouzel bázeň svého jména. Amen.
Pavel Filipi (ČCE)