
2 S 11, 22–27 ● Ez D 649
Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, naříkala nad svým manželem. Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodina bylo zlé, co David spáchal.
[2 S 11, 26–27]
Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. To se říká. Ale pravda to není. Cožpak nebylo na zemi spousta neřádů, kteří dožili v pokoji a míru „syti svých dnů“? A nebylo snad ještě víc chudáků, které často právě jejich spravedlnost přivedla ke zkáze? Pořekadlo o Božích mlýnech je spíše jen výrazem lidského zoufalství nad stavem světa.
David nastrojil Chetejci Urijáši smrtící léčku a jeho ženu poté pojal za manželku. Dokonce se jim narodilo dítě. Před lidmi však bylo všechno v pořádku. David v očích veřejnosti vypadal jako dobrý vladař, schopný postarat se o ženu svého padlého hrdiny.
Boží mlýny nemelou, ale přece Bůh vidí, co se děje. A ve svém Synu Ježíši Kristu jednou přijde, aby všechno spravedlivě rozsoudil. Tomu soudu neujde nikdo a nic. Někteří o Božím soudu nic nevědí a žijí ze dne na den. Jiní se Božího soudu obávají pro své viny, jež si uvědomují. Ti mohou očekávat slovo milosti. A někteří, jako Chetejec Urijáš, očekávají Boží soud s úlevou a radostí.
Pane Ježíši Kriste, osvoboď nás ze zoufalství, zbav nás tíže našich vin. Amen
Jiří Palán