Slovo pro tento den: Úterý 30. září

Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala. [Mk 1, 31]

Ježíš nejen chodil do synagogy a kázal. Po celý svůj život se setkával s trpícími a pomáhal jim. Tak i tady v Šimonově domě. Když slyší od svých přátel o nemocné, hned jde za ní, neboť on pro ni svou mocí může udělat víc než oni vší svou láskou a péčí. Vzal ji za ruku (nebál se, že se nakazí) a pozvedl ji. Ani při tom nemusel nic říkat, aspoň o tom není v bibli nic zaznamenáno. Učinil to jako ten, kdo měl od Boha moc, jako „ten silnější“, jak to o něm vyznal Jan Křtitel (Mk 1, 7). Jako by tu sama mocná ruka Boží postavila tu ženu na nohy a nemoc byla pryč. Horečka ji opustila a Šimonova tchyně byla docela zdravá.

Pak si sedli k jídlu a ta uzdravená je hned začala obsluhovat. To je důležité! Marek to jistě nenapsal proto, že tohle bylo vždycky v povaze hodných babiček: nedá jim to a hned se starají a pomáhají a hledají si práci, sotva je nohy unesou. Je to v bibli proto, abychom viděli, co se děje s člověkem, kterého Ježíš postaví znovu do života: Uvědomuje si, že to zdraví a další život nemá jen pro sebe a pro své potěšení. Také nešla k sousedům, aby se pochlubila, že s ní Ježíš učinil zázrak. Místo toho se hned dá do služby.

Kde je nový život od Ježíše Krista, tam nikdy nechybí diakonie – křesťanská služba lásky. Co se dělo v Šimonově domě, děje se v mnoha domech a mnoha podobách. Vděčnost za uzdravení, za pomoc, za vyslyšení modliteb vede člověka k touze také pomáhat, starat se o druhé, projevovat stejnou lásku, jakou projevil Bůh jemu.

Žehnej, Pane, všem, kdo v tvém jménu slouží potřebným. Amen.

Jana Potočková