Slovo pro tento den: Úterý 3. prosince

Vezmu si vás za lid a budu vám Bohem.

Ex 6, 7a

‚Všechno podrobil pod jeho nohy‘ a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem, plností toho, jenž přivádí k naplnění všechno, co jest.

Ef 1, 22–23

Bůh nás zve do vztahu. A to je velkolepá nabídka. Vždyť vztahy jsou to nejcennější, co v životě máme. Někdy nám to ve víru starostí uniká, podobně jako Izraelcům. Když jim Mojžíš tlumočil nabídku vztahu od samého Boha, „nebyli pro malomyslnost a tvrdou otročinu s to Mojžíšovi naslouchat“ (Ex 6, 9). Úmorná lopota jim zúžila obzor, v němž žili. Zapomněli na Boží pomoc v minulosti, zapomněli na jeho přísliby do budoucnosti. Žili pouze úmorným dneškem.

Možná se v tom poznáváme. Také máme někdy klapky na očích a utápíme se ve svých problémech. Neslyšíme a nevidíme nic jiného, na Boha ani na bližní nám nezbývá čas. Naštěstí Bůh netrpí hluchotou ani sklerózou jako my. Ve starozákonním příběhu stojí, že „uslyšel sténání Izraelců a rozpomenul se na svou smlouvu“ (Ex 6, 5). A stejně jedná Bůh snámi. I když jsme snad zapomněli, on slyší naše nářky a svou nabídku nám stále připomíná. Chce z nás mít svůj lid, má zájem o naše společenství. To je pro nás, věčné zapomnětlivce, nevídaná pocta!

Náš milý Bože, prosíme, odpusť nám, když na tebe zapomínáme. Chceme ti patřit a být tvým lidem. Amen.

Tabita Landová (ČCE)