Slovo pro tento den: Úterý 3. listopadu

Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon, chlubíš se Bohem a tím, že znáš jeho vůli a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem záleží. Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmách, vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy. Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš? Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš? Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha? „Jméno Boží je vaší vinou v posměchu mezi národy,“ jak stojí psáno. (Ř 2, 17–24)

A protože v tomto shromáždění vidím sbor mistrů i žáků, oslovuji obojí slovy apoštolovými a pravím: „Abyste zkušením rozpoznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní.“ A nevyjímám ani sebe sama, protože jsem žákem mistrů zde přítomných, nýbrž k sobě mluvím, protože mne i všechny s rozkazem oslovuje apoštol svými slovy: „Abyste zkušením rozpoznati mohli věci užitečné a abyste byli upřímní.“ Zkusiti však musí jeden každý z nás dvojím okem, totiž okem rozumu a okem citu. To jsou oči duchovního člověka, jimiž má zkoušet rozeznati věci užitečné a lepší. Avšak zakalily se v nás, žel, tyto oči. Neboť někteří mají tyto oči v nestejné barvě, jednomu učí a něco jiného dělají. Jiní zase mají tyto oči nestejně veliké, neboť mnohému se učí a málo konají, mnoho poznávají a málo milují, mnoho se snaží o osvícení rozumu a málo se starají o pravdu, ačkoliv přece oko rozumu osvěcuje pravda a oko citu láska. Pročež, nejmilejší, spojme schopnost obou těch očí, aby jednotná schopnost byla silnější. Jestliže správně pochopíme, že je něco dobré, ze všech sil je také uskutečňujme!

Řádně stůjme v našem sboru my mistři, aby řádně stáli ve svém žáci, zkusme věcí lepších, aby žákům byl dán rozlet k větším. Vězme, že mistr je vůči žáku povinen všelikou péčí a poctivým zřetelem a zase žák vůči mistrovi pohotovou poslušností a pokornou úctou, aby tak mistr žáka napravoval v poklescích a žák se mistra bál a jej ctil. (M. Jan Hus jako universitní rektor a profesor: výbor z jeho projevů, kázání 3. listopadu 1409)

Bože svatý, odpusť nám naši krátkozrakost, která nás nechrání před chybnými kroky a rozhodnutími. Odpusť nám pošilhávání po tom, co se nám jeví výhodné. Odpusť nám slepotu, která brání tomu, vidět tvé možnosti a dobro od tebe. Prosíme o takovou moudrost, která se nespokojuje s tím, co dobře vypadá, ale která umí hledat bohatství a přínos právě tam, kde lidský zrak nespočine. Prosíme o dar tvého Ducha, Ducha jasnozření a pokoje. Amen.

Joel Ruml