Slovo pro tento den: Úterý 3. června

Uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. [Jr 31, 31b]

Uzavírání nejrůznějších smluv patří k lidstvu odnepaměti. Dvě smluvní strany se spolu na něčem dohodnou a stvrdí to. Zapsat co nejpřesněji všechny podmínky a důsledky smluvního závazku – to se dnes jeví jako naprostá nutnost. Uzavřete s někým velký obchod a stvrďte to jen podáním ruky – to budete vypadat jak blázen. Všechno se musí náležitě sepsat, ověřit, uložit v několika originálech. Neopatrnost by mohla vést obchodníka k velkým ztrátám. Důvěřovat slovu druhého, spoléhat na jeho čest a pamětlivost – toho se v takových případech nikdo moc neodváží.

Tak to chodí, když jde o peníze, o věci. Ale pak jsou i smlouvy osobního charakteru, u nichž velké podrobnosti a písemné ztvrzování nějak odporují upřímnému vztahu mezi lidmi. Jsou věci, v nichž si lidi musí naprosto důvěřovat! Kdy důvěru nejde nahradit úředně ničím stokrát neprůstřelnějším. A jsou to právě ty věci pro život nejdůležitější. Ne dají se vypsat na papíře, doplnit paragrafy, podepsat, orazítkovat a hotovo. Kusy papíru se nikdy nevyrovnají podání ruky, které mi stačí, vyřčenému slovu, na něž se mohu spolehnout. Nevyrovnají se síle vnitřního přesvědčení, v němž dávám celého sebe k dispozici.

Ty, Hospodine, ručíš za svou smlouvu, je možné ti věřit, naprosto se ti oddat. Děkujeme ti za tvou věrnost k lidem. Amen.

Tomáš Vítek