Slovo pro tento den: Úterý 29. května

Gn 11, 1–9 ● Ez 66

Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.

[Gn 11, 4]

Co je na tom špatného, učinit si jméno, proslavit se? Zdánlivě nic. Ale co to znamená být slavný? Především to, že lidé začínají přehlížet naše drobné chyby kvůli něčemu většímu. A čím slavnější jsme, tím více chyb nám lidé odpustí. A tak přestáváme být sami sebou, člověkem, a stáváme se svým vlastním obrazem, ikonou. A to je vždy nebezpečné.

Bůh nás zná každého jménem. A Boží jméno vlastně nezná nikdo. JHVH, „Jsem, který jsem“, je to vlastně jméno? Jméno, to je bytost sama. Známe to spíše z indiánských příběhů: každý dostal jméno podle svých vlastností: „Ten-který-tančí-s-vlky“, „Ta-která-vede-plané-řeči“.

Je dobré, že naše jména dnes nic moc neznamenají, mohlo by nás to mást. Naše pravé jméno, to, jací jsme, to zná pouze Hospodin. Před ním nemá cenu si na nic hrát. Většina lidí není slavných, a přitom jsou stejně důležití, možná důležitější než my. V Božích očích jsou možná ty miliardy neznámých lidí více než ti slavní. Možná, třeba také ne.

Nežijme tak, abychom si dělali jméno, žijme tak, jak nám to velí Písmo a pak církev. Písmo je Slovo Boží a církev má moc od Boha. Kdo pohrdne jedním nebo druhým, ten si staví novou babylonskou věž, ten si své jméno dává sám.

Pane, nauč nás pravé poslušnosti a pokoře. Amen

Jan Kupka