Slovo pro tento den: Úterý 29. dubna

Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. [L 24, 30–31]

Skutečnost Ježíšova vzkříšení je potvrzena několika setkáními se vzkříšeným Ježíšem. Je to vždycky zázrak. Ti dva učedníci, zřejmě nikoliv z kruhu Dvanácti, z nichž jeden se jmenoval Kleofáš, šli v den Ježíšova vzkříšení do vsi jménem Emaus. Zdrceni nad Ježíšovým koncem, byli plni svého zklamání. Doufali, že Ježíš vykoupí Izrael, ale místo toho jej velekněží a členové rady vydali na smrt.

Cestou se k nim připojil Vzkříšený Ježíš, ale oni ho nepoznali. Pokračovali ve svém rozhovoru. Probírali zprávu, že některé ženy byly ráno u hrobu, Ježíšovo tělo však nenalezly a místo toho prý jim andělé zvěstovali, že Ježíš žije. Jenže kdo by tomu věřil! A tu se do jejich rozhovoru vložil Ježíš a vedl je k porozumění tomu, co se stalo. Z Písma jim dosvědčoval, že Mesiáš měl přece trpět a tak vejít do své slávy. Ale jen jeho slovo, apelující na jejich rozum, nestačilo. Teprve při Večeři, až s nimi byl u stolu a lámal jim chléb, uvěřili, že Pán byl skutečně vzkříšen. Tehdy se jim otevřely oči a poznali ho.

Podobně je tomu i dnes. Samo vzkříšení není důkazem, který by lidi přinutil k víře. Víra vzniká, až se s námi Vzkříšený setká. A on se s námi skutečně setkává, ve svém Slově, u svého stolu. A tak i my smíme porozumět a uvěřit zázraku vzkříšení.

Pane náš, dopřávej nám setkání s tebou, jinak nám bible zůstane zavřená a nesrozumitelná. Amen.

Lubomír Kabíček