
Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat. [Př 3, 27]
To by ale byla obludná nepatřičnost v prostoru, kde „Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává“ (Ž 145, 9), kde on co nebeský otec „dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i na nespravedlivé“ (Mt 5, 45), a kde posléze tak miloval, „že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný“ (J 3, 16) – zadržovat drobná dobrodiní, tu laskavé slovo, tu hmotné přispění, tu právní zastání! Prapříčinou té neochoty přehlížet potřeby bližních je neomalené sobectví, lidská a sociální slepota, svoboda, která dospěla ke sklerotické netečnosti a hluchotě vůči slovu Božímu. Není omluvou, že je ten styl a způsob světově rozšířen a že nikdo se nemusí obhajovat, proč se k němu přidal. Mudrosloví je vhodné a potřebné k tomu, aby se připomnělo, že ten neblahý stav věcí je nutno změnit.
Láskyplný Bože, děkujeme ti, že ty jsi svoji podstatu nezměnil a voláš nás, abychom svými chabými silami a pod tvým velením pracovali na proměně světa. Amen.
Ludvík Klobása