A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. [Zj 12, 4b–5]
Opět si připomínáme, že svět nečeká Spasitele s otevřenou náručí a transparentem „vítej“. Ani jeho svědky nevítá s jásavou radostí. Na Mesiáše si brousí zuby starý nepřítel. Satan, had a pokušitel. A když už neprobíhá boj na nebi, když už nemůže kout své pikle před Boží tváří, tak aspoň na zemi zatápí těm, kdo jsou na Boží straně. Boj na zemi trvá dál. To je realita církve Kristovy. To je její každodenní zápas.
Co vidí Jan na ostrově Patmos? Vidí celé dějiny spásy v kostce. Izrael, vyvolen vydat světu mesiáše, prchá na poušť, před Egyptem. Ale další se už chystá, aby jej spolknul, Babylon, Persie. A přesto Izrael vydá Mesiáše. Boží dílo nelze zmařit. Jan vidí sebe i svou církev. Bojují s nepřítelem. A ví, že nemůžou být přemoženi. Ani smrti už nepatří, třebaže je čeká i mučednické svědectví. Pro krev Beránka už zvítězili. Vydali počet ze své víry, a proto už nad nimi nemá drak svou moc. Odevzdali svůj život do Boží péče. Vydali ho ze svých rukou. A jen tím ho neztratili na věky.
Pane, kdo z nás může život zachránit před smrtí, zlem a zkázou? Jen ty máš moc povolat to, co není, k životu. Tobě svůj život dávám. Amen.
David Sedláček