Slovo pro tento den: Úterý 28. srpna

1 Kr 6, 1–14 ● Ez 579

„Pokud jde o tento dům, který buduješ: Budeš-li se řídit mými nařízeními, budeš-li uplatňovat má práva, dodržovat všechna má přikázání a podle nich žít, splním na tobě své slovo, které jsem dal tvému otci Davidovi, budu bydlet uprostřed Izraelců a Izraele, svůj lid neopustím.“

[1 Kr 6, 12–13]

Šalomoun dal postavit v Jeruzalémě překrásný chrám. Byl celý z vzácného kamene a pevného cedrového dřeva. Lid Boží, církev, sbor, potřebuje mít důstojné místo setkávání, místo, kam se budou lidé těšit.

Východiskem této potřeby však zůstává smlouva, slib Boží věrnosti. Bůh nevyslýchá modlitby lidu kvůli tomu, že jsou proneseny správnými slovy na správném místě a správným směrem. Sám Šalomoun ve své modlitbě vyznává, že Boha nelze vázat na jakékoli místo na zemi, „když nebesa, ba ani nebesa nebes jej nemohou pojmout“ (Kr 8, 27b)

Bůh není omezen vesmírem, žádným svým stvořením, žádným místem či kultem. Je-li omezen, pak protože se omezit sám chce, je-li přítomen, pak protože sestupuje. A člověku, i tomu nejmocnějšímu králi, se nepatří než s pokorou prosit o trvalou Boží blízkost; než žít dobrý a spravedlivý život.

Hospodine, hledím-li na hvězdnou oblohu, jímá mne úzkost z tvé nepředstavitelné velikosti. Pak tě však v Kristu potkávám uprostřed tvé církve a mé srdce roztává pod teplem tvého přijetí. Amen

Lukáš Pešout