
Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. [Ef 6, 5]
Žít s „uctivou pokorou“, to je životní postoj vhodný nejen pro křesťana otroka, nýbrž pro křesťana jako takového. Úctu a uctivost má křesťan mít a prokazovat i vůči obyčejným, „nevládnoucím“ smrtelníkům. Proto platí: vůči pozemským pánům mějte úctu, tak jako ostatně vůči každému lidskému jedinci. Ale uctívání, to přísluší jenom Kristu. A těm pánům se podřizujete ne proto, že jste jejich služebníci, ale jako služebníci Kristovi. – A vy páni, jednejte s otroky také tak, s vědomím, že i vy jste služebníci Kristovi.
Ať už žijeme v jakémkoli společenském zřízení a ať jsme jako křesťané v jakémkoli postavení, jde o to, usilovat o dobré vztahy. To je plnění Boží vůle: že my sami budeme prokazovat dobrou vůli vůči všem, s nimiž nás pojí nějaký vztah. Dobrá vůle ovšem člověka hodně stojí: sebezapření, omezení se, obětování, odpuštění… Ale právě v tom všem je nám křesťanům nevyčerpatelným zdrojem inspirace náš Pán, Kristus.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme, že svou naději a svou budoucnost – osobní i jako církve – nemusíme spojovat s tím, jak si právě stojíme, zda jsme vysoko, nebo nízko, zda máme nějaký vliv, nebo se nám obavami podlamují kolena. Děkujeme, že svou naději a budoucnost smíme spojovat s tebou, s tím, že patříme k tobě a že ty jsi ten základ, který nás drží, nese a unese. Amen.
Anna Lavická