Slovo pro tento den: Úterý 27. listopadu

Zj 11, 15–19 ● Ez D 607

Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: „Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků.“

[Zj 11, 15]

V mnoha zvláštních obrazech Apokalypsy se jeden může ztratit. Toto je však jedno z výjimečně srozumitelných míst. Vítězství patří Bohu a Kristu a jeho panování je věčné. Rozumem to chápeme, věříme tomu, a přece jsou chvíle, kdy jistotu ztrácíme, kdy jsme otrávení, smutní a žádnou radost při přečtení takového verše neprožíváme. Život je neustálé mísení jistot s pochybnostmi.

Díky za ty silné chvíle, ze kterých můžeme dlouho žít. Za chvíle, kdy znenadání radost pocítíme, kdy jsme najednou naplněni a vděčni, kdy objevíme něco nového krásného nebo jsme ujištěni v tom starém dobrém. Díky za chvíle, jako byla ta, když nenápadný David přemohl zdánlivě neporazitelného Goliáše, nebo když Jónatan zahořel náklonností k Davidovi a vzniklo výjimečné přátelství. Tyhle příklady nám nabízí dnešní starozákonní text. Vzpomeneme si snad dokonce na nějaký svůj okamžik, který nás nese a na nějž myslíme s vděčností, který nám oživí náš dnešní verš?

Pane Bože, díky za všechny tvé doteky, za ty prchavé a vzácné chvíle, kdy tě vnímáme celou bytostí. Díky také, že nás neopouštíš ani ve chvílích, kdy na tebe právě nemyslíme, kdy nás drtí starosti nebo se utápíme ve všednosti. Amen

Magdaléna Trgalová