Slovo pro tento den: Úterý 27. ledna

Prosím vás, nenuťte mne, až přijdu, jednat s tou troufalostí, na kterou mám podle svého přesvědčení právo, a to vůči těm, kteří nám připisují záměry jen lidské. Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. (2 K 10, 2–3)

Jak jinak chce Pavel vést svůj boj než po lidsku? Nestane se přece na chvíli někým jiným, zůstane pořád vězet ve svém těle. Podobně mluví ostatně i na jiných místech epištoly, například v 2 K 5, 16. Možná nám pomůže podobenství o marnotratném synu u Lukáše, v 15. kapitole. Nejmladší syn žije podle sebe. Podle těla. A promrhá všechno. Je na dně. A pak je zasažen myšlenkou, že by se mohl vrátit. Že doma u otce je dobře i těm, kdo u něj slouží. A tak se zvedne a jde. A to je předěl, kdy přechází z jednoho způsobu života do jiného. Přestane žít po lidsku a začne žít podle Ducha. Víra, že otec je přece milosrdný, jej napřímí, dá mu naději, změní ho a on jedná jinak. Už nejedná, Pavlovými slovy, po lidsku. Přestože má pořád stejné, bolavé a nedokonalé lidské tělo. Jedná ve vztahu k Bohu.

Kdo však znaje pravdu statečně ji hájí, ten v pravdě je přítel Kristův a jako za svou pokládá všechnu onu potupu, která se uvaluje na Krista. (Betlemské poselství II, kázání na den Pěti bratří 12. listopadu 1410)

Pane, nechceš po nás dvojí život. Nemusíme se přesouvat z oblastí tělesných do oblastí duchovních. Smíme, s tělem, které máme, a s životem, který žijeme, tobě důvěřovat. A ty sám nás tak proměníš a změníš. Ani si toho možná nevšimneme. Amen.

Daniel Ženatý