Slovo pro tento den: Úterý 26. listopadu

Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.

Př 11, 24

A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.

L 12, 15

Prý je to stará hebrejská hádanka, kterou opakuje Ježíš (Mt 13, 1–9) i apoštol (2 K 9, 6). Tím rozdávajícím je rozsévač obilí.

Jiná přísloví naznačují: Kdo doufá ve své bohatství, padne... (Př 11, 28). Kdo hledí vlídným okem, bude požehnán, neboť dal ze svého chleba nuznému (Př 22, 9).

Tomu, kdo dává, určitě ubude. Bude však – třeba, možná – sám něčím nečekaně obdarován. Rozdávající kontakt s druhými obohacuje. Nejen o zkušenosti, nejen blízkostí. Zůstat zavřený sám v sobě, ve svém domě, se může také ukázat jednou jako hubenost sama.

Překonat sebe, nebýt sobec. Zavřenost a lpění, touha mít, dusí svírá a bolí, lítost nad tím, co už nemáme, může úplně ochromit. Ochromovat může někdy i touha mít. Schopnost rozdělit se odhaluje naše netušené rezervy a někdy i těší.

Rozdávat lze chléb, peníze, pozornost, pomoc, čas, soucit, empatii... Co ještě?

Odvážit se dávat (odvážit něco z toho co mám, co jsem sám dostal). Položit si otázku: Co můžu ze sebe dát? Nikoli se ptát: Co z toho budu mít, co za to dostanu... Úžas i vědomí, že jsem byl obdarován, probouzí někdy potřebu dát dál.

Křesťanství i křesťané se ukazovali a ukazují jako důvěryhodní právě ve chvílích, kdy pouští chléb svůj po vodě... (Kaz 11, 1) A neměl by být čas sevřenosti (strachu) z krizí pro křesťany právě časem dávání, odvahy, spoléhání se na Jiného?

Pane, děkujeme ti za to, jak dobře se většinou máme. Ukaž nám, s kým se máme rozdělit. Děkujeme ti za lidi, které potkáváme a kteří nás obdarovávají. Pomoz nám překonat naše sobectví a škudlilství. Pomoz nám překonat strach z nepohodlí skromnosti. Amen.

Ondřej Macek (ČCE)