Slovo pro tento den: Úterý 25. prosince

Iz 9, 2–7 ● Ez 282

Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. […] Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

[Iz 9, 1.5]

Temnota je pro nás obrazem ztráty jistoty a kontaktu s Bohem. Houstne tam, kde se člověk vzdálil Bohu. V naší temnotě však máme zaslíbení, že se s tím něco stane – nám všem vzejde velké světlo! Tím bojovníkem, který poráží temnotu, je Bůh. On je světlo, které zápasí s naší temnotou.

Bůh v Kristu přišel na zem jako dítě. Přináší vládu pokoje. Ne mrtvého ticha, ale pokoje, kde se napravují věci. Kde se dávají do pořádku vztahy – k sobě samému, k druhým lidem, k Pánu Bohu.

Jen s úžasem jako kdysi pastýři na horách můžeme sledovat jeho vládu. A už chápeme a věříme, co od této Boží chvíle rozhoduje o životě. Láska a milosrdné srdce.

Láska, která nepočítá staré viny, a srdce, které vidí člověka vedle sebe. To do našeho světa vneslo to chudé, bezbranné Boží dítě z Betléma.

Tebe, Bože, chválíme, tebe oslavujeme. Tvůj Syn přišel, aby byl roven nám hříšným lidem. Stal se nám bratrem i zachráncem. Amen

Daniela Zapletalová Grollová