Slovo pro tento den: Úterý 25. března

Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a uctivostí. [1 Pt 3, 15b–16a]

Můžeme jako křesťané nějak ovlivnit mínění těch, kdo nám nerozumí a nás osočují? Apoštol předpokládá, že se vždy najdou takoví, kteří budou mít vážný zájem dovědět se něco o Bohu, o křesťanské víře a někdy – to je pozoruhodné – i o naší naději: „Vysvětlete nám, vy křesťané, odkud tu svou naději berete? My všichni jen nadáváme a podléháme skepsi a vy křesťané se tváříte tak optimisticky.“ – My se dnes musíme nejprve sami sebe zeptat: Vyzařuje z nás opravdu naděje – nejen naděje pro církev, nýbrž i pro nevěřící svět? – Za povšimnutí také stojí, že podle apoštola k odpovědi na podobné otázky má být připraven každý křesťan – nejen farář či teolog. – Tak co odpovíme? Co je jádrem našeho křesťanství? Hned v úvodu 1. Petrovy epištoly jsme to slyšeli: to, že Bůh vzkřísil Ježíše Krista, vlil do našich srdcí živou naději (1 Pt 1, 3). Tímto svým činem Bůh dokázal, že mu na nás záleží, že mu navzdory mnohé nepohodě náležíme a že nás nikdo – ani sama smrt – nemůže připravit o to, co pro nás připravil. Proto se uprostřed všeobecného marasmu smíme radovat, beze strachu hledět do budoucnosti a angažovat se pro dobro. – Velmi dobrým příkladem takové apologie, obrany křesťanské víry, je Pavlova řeč před pohanským vladařem (Sk 24).

Pane, my to moc nedovedeme. Zbav nás naší mnohé nejistoty. Pomáhej nám vydávat o tobě srozumitelné svědectví. Ty otvíráš i nepřístupná srdce. Ty jsi naše naděje. Amen.

Jiří Doležal