Slovo pro tento den: Úterý 24. února

Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ (Mt 4, 3–4)

Když je člověk hladový, je docela pochopitelné, že ho chleba láká víc než něco jiného. Je to i stará metoda mučitelů, že nechají lidi hladovět, aby byli s prázdným žaludkem ochotnější mluvit nebo se přiznat, jenom aby konečně dostali něco k jídlu. Možná to bylo i pro Ježíše pokušení. Ale Ježíš mluví o jiném chlebu. Mluví o Božím slovu, které potřebujeme jako každodenní chléb. Ano, slovo Boží potřebujeme jako chleba – každý den. Ať je i tato kniha Na každý den chlebem pro všechny, kteří z ní čtou.

A tak ďábel pokusil jeho moci nejprve lakotou, mně, by Kristus pro lačnost byl hotovější k lakotě víc než k jinému hříchu; a také s tím hříchem zvedl a zklamal prvého Adama v ráji, i chtěl druhého Adama zklamati na poušti. A k tomu chtě uvésti Krista dí: „Jsi-li syn boží, rci, ať kameny tyto chlebové budou.“ Tu vmísil pýchu, ale zjevně pokusil lakotou […]. A milostivý spasitel ihned prvou obranu položil písmo, jakož dí čtení, že „odpověděv, řekl jemu: Psáno jest: Ne samým chlebem živ je člověk, ale každým slovem, jež pochází z úst božích.“ […] A tak písmem Kristus udusil pokušení o lakotě. (Postila, kázání na první neděli postní)

Pane Bože, děkujeme ti za chléb, který máme každý den. Myslíme i na ty, kteří často nemají co jíst. Ale víme, že bychom byli velice chudí, kdybychom neměli tvoje slovo jako manu, která nás každý den sytí. Proto tě prosíme o tvé slovo, které nás vede a posiluje, které nám dává lásku a naději. Amen.

Gerhard F. Reininghaus