Slovo pro tento den: Úterý 24. prosince

Požehnán buď Panovník, den ze dne za nás nosí břímě. Bůh je naše spása.

Ž 68, 20

A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“

L 2, 13–14

V původním jazyce žalmu není zřejmé, zda Bůh přináší zmíněný náklad nám, abychom se s ním sami namáhali, anebo naopak jej od nás odnáší a nese jej za nás. Tato dvojznačnost odráží i realitu života. Někteří lidé si stěžují, že Pán Bůh na ně mnoho nakládá: starosti, nemoci, zkoušky. Ti však, kteří důvěřují Bohu, nakonec poznávají, že Bůh nese mnoho těžkostí s námi a dokonce za nás. A možná je to ještě jinak. My jsme to břemeno, které nese: naše prosby, naše stýskání si, naše těžkosti a bolesti, ale hlavně nese nás samotné. Celým šedesátým osmým žalmem zní chvalozpěv na Boží vládu a jeho vítězství. Bůh zachraňuje od nepřátel, obhajuje utlačované, vyvádí dokonce ze smrti. Jako by již žalmista zpíval s nebeskými zástupy nad Betlémem. Andělský sbor ve svém chvalozpěvu dodává, proč to Bůh činí: protože má v lidech zalíbení, aniž by mu k tomu dali nějaký důvod.

Pane Bože, děkujeme, že ses nás rozhodl zachránit snad právě proto, že vidíš naši ubohost a do té ubohosti jsi dokonce sestoupil, abys ji nesl spolu s námi i za nás. Amen.

Jarmila Řezníčková (ČCE)