Slovo pro tento den: Úterý 24. června

Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. [1 K 9, 19]

Zní to jako protimluv, to apoštolovo vyznání: Jsem svobodný ode všech, a jsem taky služebník všech. Ta druhá půlka vypadá trochu křesťanštěji: Sloužím všem, obětuji se, dávám se všem. Musíš milovat, musíš sloužit – navíc všem, já vím, je to těžké, ale zapři se, polkni a vydrž to, protože Pán to tak chce. – Tak zní prý křesťanská písnička.

Ale ta první půlka apoštolova vyznání vede trochu jiným směrem: Jsem ode všech svobodný. Nemusím nikomu otročit. Ani druhým lidem, ani jejich představám. Svobodně mohu užívat vše, co jsem přijal od Boha. A současně nemusím lpět na žádné věci tak, že když ji nemám, zhroutí se svět. Právě tato svoboda umožňuje člověku vydat se druhým, sloužit, zajímat se o ně. Umožňuje vidět nouzi druhých.

Bez vnitřní svobody je obtížné přiblížit se těm, kdo mají jiné zkušenosti a jiné potřeby než já sám. Apoštol jako by říkal: Díky Kristu jsem svoboden ode všech, a proto nemusím s druhými soupeřit, nemusím se úporně snažit změnit jejich myšlení a zkušenosti, tak aby byly stejné jako ty moje. Mohu svobodně přijmout odlišné postoje druhých a teprve do nich vnést to, co jsem přijal od Krista.

Prosíme tě, Bože, uč nás přijímat druhé v jejich rozdílnosti, osobitosti a ubránit se destruktivní snaze srovnávat se s nimi. Amen.

Tomáš Vítek