Slovo pro tento den: Úterý 24. července

2 S 8, 1 –18 ● Ez 158

Potom David porazil Pelištejce a podrobil si je. […] Porazil i Moábce a přeměřil je provazcem; rozkázal jim ulehnout na zem, dva provazce jich odměřil k usmrcení, jeden celý k zachování při životě.

[2 S 8, 1a.2a]

„Hosanna Synu Davidovu!“ Tak volaly zástupy lidu na Ježíše v branách Jeruzaléma. Viděly v něm Mesiáše – nového krále, který obnoví izraelské království, jak bylo naposledy za Davida.

David byl dobrý a spravedlivý král. Vladař, kterého vybral sámHospodin. V textu na dnešní den však o něm čteme, že poražené nepřátele nechal přeměřit provazcem – některé usmrtil a jiné zotročil. Často slyšíme, že David nebojoval pro svou slávu, ale za slávu a čest Boží. Může to však být obhajoba takového počínání?

Možná však nejde o to, abychom se Davidovo počínání snažili obhájit. Slovo o zabíjení a zotročování poražených nepřátel je totiž jen konstatováním faktů – tak se to vždycky dělalo a stále se to děje. Ale smíme zaslechnout i víc: „Hospodin Davida zachraňoval, ať šel kamkoliv.“ Jako platí to, že ve světě je stále přítomna krutost a zloba, platí také, že je v něm stále přítomen i Bůh. Je tu právě proto, aby nás ze všech tísní vysvobozoval. Ano, i nás, kteří jsme každý den něčím zotročováni. I nás, co občas pácháme činy, na které vůbec nejsme pyšní…

Dobrý Bože, děkujeme ti, že jsi pro naši záchranu poslal na svět svého jediného Syna a našeho Pána Ježíše Krista. Amen

Jiří Palán