
Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: „Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.“ Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu. Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar. (Mt 5, 21–24)
Protož věz, že člověka zlého máš milovati, ale zloby jeho nemilovati; protož dobře rozvažuj Boží stvoření, a to miluj, to jest člověka, a hřích rozumem znej, a toho nemiluj, ale naň se hněvej. A tak poznáš, jakož dí sv. Augustin, že jiné jest se hněvati na bratra, a jiné na hřích. Dále dí Kristus: „A kdo dí bratru svému: Racha! hoden bude odsouzení.“ Tu věz, že „ra-cha“, jakož dí sv. Jeroným, židovské jest slovo, a tolik jest řečeno z hněvu, jako bys řekl „bezmozký“, ale sv. Augustin dí, že „racha“ jest znamení, jímž člověk ukáže hněv srdečný: jako očí mrknutí, nosu ukřivení, neb úst ukřivení. A tak když kdo hněv ukazuje, řka: Bu! neb: Mrňau! nebo kterakkoli jinak, nebo očima ukáže, neb jazyk vyplazí, ústa zkřiví […], ten svému bratru říká racha, a jest hoden odsouzení. A kdo dí bratru svému: „Blázne!“ rozuměj, když dí z hněvu ku potupení, „hoden bude pekelného ohně.“ […] Také to mají uvažova ti ti, kteří píší na druhé divná hanění, když jim dluhu neplatí; a také všichni, kteří jiné ha nějí. Ó, poněvadž kdo dí bratru svému, to jest kterémukoli bližnímu, ze zlosti: Blázne! ho den jest věčného ohně, i kterak ti nejsou hodni, kteří bližního nazývají kacířem, nevědouce na něho kacířství? a zvláště nazývají-li ze závisti, protože jejich hříchy tupí, jako nazývali kněží a zákonníci Krista bludným a kacířem. (Postila, kázání na šestou neděli po svaté Trojici)
Pane Bože, někdy nám z úst vylétnou slova, která bychom rádi vzali zpět, za která je nám stydno. Chceme se od tebe učit milosrdenství a pokoře. Amen.
Olga Mrázková