Slovo pro tento den: Úterý 22. května

Nu 8, 5–22 ● Ez 168

Vezmi z Izraelců lévijce a očisť je. Aby byli čisti, vykonej s nimi toto: Pokrop je vodou rozhřešení, pak ať si dají břitvou oholit celé tělo a vyperou si roucha. Tak se očistí. Potom vezmou mladého býčka a jako oběť přídavnou bílou mouku zadělanou olejem. A ty vezmeš druhého mladého býčka k oběti za hřích. Přikážeš, aby lévijci předstoupili před stan setkávání, a svoláš celou pospolitost Izraelců. Přivedeš lévijce před Hospodina a Izraelci na ně budou vkládat ruce. Nato Áron nabídne lévijce Hospodinu podáváním jako oběť podávání od Izraelců, a budou způsobilí vykonávat Hospodinovu službu.

[Nu 8,6–11]

Hrozné je vědomí, že kvůli nám někdo zemřel. Hrozné je vědomí, že planeta Země je kámen, který se řítí vesmírem. Hrozná je jistota, že vše je nejisté, že může udeřit blesk, vybuchnout sopka, prasknout žilka v mozku. To vše se stalo, děje se to. Kvůli nám se někdo nenarodil, miliony jiných bratříčků a sestřiček jsme hned na začátku nechali za sebou. Ale člověk by se zbláznil, kdyby na to musel myslet. Bůh nám milosrdně zastírá zrak, dává nám dar lehkomyslnosti, zapomnění.

Můžeme na zlé věci zapomínat, zlehčovat je v humoru černém i nečerném. Jinak by život nebyl k žití. Jedinou oběť nám Písmo stále připomíná, na jedinou smrt nám nedává zapomenout. Na smrt za naše hříchy. Nejen narození je vyváženo nenarozením jiných, i náš život je vykoupen smrtí. Kdyby to bylo jen zvíře nebo „jen“ člověk, bylo by to hrozné, nezbavili bychom se nikdy výčitek svědomí a zoufalých, k nezdaru odsouzených snah neničit svým životem život kolem nás. Ale co je víc, než když někdo obětuje svůj život za druhé dobrovolně? A co je většího, než když to učiní Bůh za celý svět? Evangelium není to, že by zmizel hřích ze světa, ale že může být konečně odpuštěn. To je důvod k radosti i k humoru, byť i černému. Není nic, co by nemohlo být odpuštěno, jen pyšné pohrdnutí odpuštěním.

Pane, dej, ať my nejsme nad světem soudci, ale ať jsme jako děti, radující se z tvé milosti a odpuštění. Amen

Jan Kupka