Slovo pro tento den: Úterý 22. dubna

„Jsi-li Mesiáš, pověz nám to“. Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte.“ [L 22, 67]

Rozhodnutí o Ježíšovi je v kompetenci nejvyšší rady, synedria. Ta se však sejde až ráno. Mezitím je zajatý Ježíš v domě velekněze vystaven lynčování. Nic zlého neučinil, a přece je tupen, ponižován, bit. Když se velerada shromáždí, položí mu přímou otázku: „Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Ježíš však neodpověděl tak, jak čekají. Místo toho odpoví zvláštně, záhadně, aby o tom, co řekne, přemýšleli: „od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“ K tomu směřuje jeho cesta, přes všechno ponížení i smrt na kříži. Tehdy se naplní jeho poslání a on usedne po pravici Boží.

U proroka Daniela vystupuje Syn člověka jako Boží vysvoboditel, který – jako rozhodující postava dějin – provede poslední soud. Ale kdo tomu uvěří, že tento zneuctěný Ježíš je danielovským Synem člověka? Nicméně Ježíšovi soudci z jeho slov pochopili, že se staví po bok Hospodina a považuje se za Božího Syna. To bylo podle jejich mínění rouhání, které zasluhuje trest smrti. Proto se ptají: „Jsi tedy Syn Boží?“ Ježíš jim odpoví: „Vy sami to říkáte, že já jsem.“

Pane, jak jsme nechápaví, když tě chceme vždycky vidět jen slavného a mocného, a neuvědomujeme si, že právě tvé utrpení, které jsi dobrovolně vzal na sebe, nás může zachránit. Amen.

Lubomír Kabíček