Slovo pro tento den: Úterý 21. dubna

Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce. (J 10, 14–15)

Již to druhé die: „Já jsem pastýř dobrý,“ proto, aby toho potvrdil a nám lépe oznámil, a také aby ukázal, že jest pastýř i jelikožto bóh i člověk. A dovodí třmi kusy, že jest pastýř dobrý: prvým, že zná ovcě své, řka: „znám ovcě své;“ druhým, že život za ně pokládá, řka: „a duši svú pokládám za ovcě své;“ třětím, že pilnost velikú o ně má, řka: „a ty musím přivesti.“ I nezdá-liť sě dobrý pastýř, jenž zná všecky ovcě své a za ně duši pokládá, a velikú pilnosť o ně až do smrti má? nalezni lepšieho pastýřě, a diemť, že jsi múdřejší než bóh! I die Kristus: „znám,“ to věz věčným znáním k spasení, „ovcě své,“ to jest lidi k spasení vyvolené; „a znají mě,“ to věz nynie věrú a po smrti láskú věčnú, „mé“ to věz ovcě. „A jakož znal mě jest otec“ znáním věčným a laskavým, „i já znám otcě“ týmž znáním, jelikožto jsem syn jeho věčný. A tiem znáním ovcě neznají Krista, neb ovcě nejsú od věčnosti; ale znají ho nynie znáním viery živé, a potom v blahoslavenství znají ho, jakož jest, tak že zde jich znánie sě počíná, a v radosti nebeské sě koná. (Postila, kázání na druhou neděli po Velikonocích)

Pastýři dobrý, ty nás znáš a může z toho na nás zavanout i lehký strach… Ale vždyť je to osvobodivé, že někdo ví omých nejniternějších stavech a hnutích, že je někdo, před kým se nemusím přetvařovat ani stavět lepším. Amen.

Ondřej Ruml