Slovo pro tento den: Úterý 20. října

Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu setník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu. Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv.“ (L 7, 6–7)

Do třetice se Boží pokoj projevuje jako pokoj člověka s bližním. Je zajímavé, že Hus zde nemluví o pokoji jako o harmonii mezi lidmi. Mluví o službě a vzájemné pomoci. Vycházejíce z víry musíme zajisté věřit, že obecenství svatých zmocňuje každého vyvoleného dobrého křesťana k tomu, aby sloužil k prospěchu kohokoli, jako zase každý zločinný člověk škodí zde na světě každému křesťanu jakkoli vzdálenému. (Řeč o míru)

Pokoj člověka s bližním je zkrátka to, když tu jsem pro druhého v jeho nouzi. Pro křesťana, pro pohana, pro muslima. Když se o druhého zajímám a zvednu se kvůli němu ze židle, abych mu byla nablízku. Pomůžu, pokud je to v mých silách. Třeba jen tiše naslouchám. Někdy chceme pomáhat a sloužit tak, jak chceme my. Jak to JÁ považuji za správné. Dáváme nevyžádané rady, bereme záchranu druhého plně do svých rukou, aniž by to pro něj bylo opravdu prospěšné. Být s druhými a pro druhé je umění. A vyžaduje to velkou pokoru, moudrost a citlivost.

Pane Ježíši Kriste, děkujeme, že ti záleží na každém člověku. Děkujeme za každý projev zájmu a solidarity, kterého jsme schopni. Ty jsi Pánem nad životem i smrtí. Tobě s důvěrou odevzdáváme svůj život i životy bližních. Amen.

Hana Ducho