Slovo pro tento den: Úterý 20. ledna

Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, vždyť je psáno: ‚V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.‘ Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy! (2 K 6, 1–2)

Co myslí Pavel tím – nepřijímat milost Boží nadarmo? Kdy se to děje? Zřejmě tehdy, když žijeme tak, jako by Kristova oběť nebyla nutná. Mluvíme o Bohu, slyšíme Boží slovo, věříme ve spasení, odpuštění hříchů, život věčný, a naše životy jsou nedotčeny Kristem ukřižovaným a vzkříšeným. Žijeme, jako by nebyl živý! Jako by neprošel utrpením až na smrt.

Jako by nebyl s námi, nebyl naším hostitelem. Co signalizuje, že přijímáme milost Boží nadarmo? Vytrácí se radost, život ve sboru se stává přítěží, a ne krásnou slavností, ubývá klidný a velkorysý odstup od sebe, bytní víra jako názor a chřadne víra jako důvěra, která se drží za ruku, i když nás vede do situací, do nichž bychom sami nikdy nešli. Nyní je čas příhodný, teď se děje událost se vzkříšeným!

Kdyby to lidé uvažovali, […] sami by konali dobro, často a upřímně litovali minulých hříchů, vystříhali se budoucích a s upřímným dobrým předsevzetím utíkali se o po - moc k svému Bohu. (Betlemské poselství II, kázání na den svatého Zikmunda, 2. května 1411)

Bože, ty víš, jak sami sebe klameme tím, co jednou uděláme. A den po dni mizí. Zatřes s námi, abychom pochopili, že život je nyní, že nyní je čas příhodný a den spásy! Amen.

Daniel Ženatý