Slovo pro tento den: Úterý 2. října

1 J 2, 18–25 ● Ez 473

Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou snámi. […] Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.

[1 J 2, 19.22–23]

Ne každý, kdo je s námi, je pro nás. Jestliže existují takoví, kdo přestože „nechodí s námi“, jsou vyznavači Krista, jsou tu také lidé, kteří v církvi nevyznávají a Krista nepotřebují.

Jestliže někdo slovně popírá, že Ježíš je Kristus, Mesiáš, Boží Syn, Boží tvář mezi lidmi, můžeme o tom mluvit, vysvětlovat, dohadovat se a možná někdy najdeme společnou řeč. Daleko horší je situace, kdy vyznáváme, že Ježíš je Kristus ústy, ale naše srdce a naše činy tomu neodpovídají. To se někdy na první pohled špatně pozná, přesto je to v našem životě rozdíl. Vyznávat, že Ježíš je Kristus, znamená věřit, že za tím, co Ježíš hlásá a dělá, stojí sám Bůh. Milovat nepřátele, odpouštět sedmasedmdesátkrát, nelpět na tom, co vlastním, nastavit druhou tvář. Věřit v Boha, který miluje člověka bez podmínek, otcovsky, v Boha nabízejícího odpuštění. – To jsou zprávy z nejvyšších míst, nikoliv výmysl naivního Rabiho! To nás zavazuje a mění. Bohu díky.

Bože, dej, ať jsme vždycky Kristovi, skuteční křesťané. V myšlení, slovech i skutcích. Amen

Marta Sedláčková