Slovo pro tento den: Úterý 19. srpna

Když přišly do Betléma, shluklo se kolem nich celé město. Ženy se ptaly: „Je toto Noemi?“ Odvětila jim: „Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná). Nazývejte mě Mara (to je Trpká), neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl.“ [Rt 1, 19b–20]

Vrátit se zpět do původního domova po životní prohře není nic snadného. Co řeknou lidi? Jak si nás vychutnají ti, kdo nám nepřáli? „Taková zbídačená troska! Prý jí zemřeli synové i muž. Nu jak jinak, odejít do toho pohanského Moábu, to byl nápad!“ Avšak i neslavný návrat může být počátkem velkých věcí, nápravy, nového začátku. Někdy je třeba sklonit hlavu a přiznat porážku, byť třeba nezaviněnou, a s pokorou znovu začínat, v partnerských vztazích, v práci, s dětmi, rodiči, prarodiči.

Rút tušila, že doprovázet zlomenou Noemi jí nepřinese zajištěnost, pohodlí, předvídatelnost situací. Byla to síla a minulost vztahu, podle čeho se rozhodla. V širším horizontu se ukáže, že to byla správná volba. Jak to máme při svých rozhodováních my? Kam se na křižovatce vydáme? Odhodláme se zvolit náročnou péči o blízkého? Zkusíme to s partnerem, který není ideál? Nikdo jiný než právě vy nemůže najít správnou odpověď na takovou otázku.

Pane Bože, prosíme tě v náročných situacích o tvou citelnou blízkost, oporu, vedení. Přimlouváme se také za ty, kteří si dnes uvědomují, jak to vše od tebe také právě potřebují. Amen.

Magdaléna Trgalová