
Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje. Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije. [Ž 145, 14–16]
I dnes otvíráme tohle čtení Na každý den a s nadějí i my vzhlížíme k Hospodinu. Chceme přemýšlet o jeho divuplných dílech. Co krásného jsme dnes zažili nebo zažijeme? Rádi bychom nepřehlédli, kde všude nás samé i druhé lidi Pán podpírá a napřimuje. On ví, a my také víme, že to v životě potřebujeme. Každý den nebývá procházkou růžovým sadem (obzvlášť v lednu ne). Můžeme se však spolehnout, že v pravý čas přijde pomoc. Někdy má Boží pokrm pro nás jinou chuť a jiný tvar, než jsme měli ve své vlastní představě, ale nemusíme se bát jej přijmout. Hospodin sytí všechno živé, stará se o nás a každodenně nám nabízí možnosti volby i východiska a posílá nám do cesty svědky své lásky. Kéž je nepřehlédneme, kéž rozumíme a vidíme!
Hospodine, děkujeme ti za tvou lásku a blízkost, za tvé milosrdenství a soucit. Kéž máme důvěru tě prosit za sebe i druhé, ale i přijímat tvůj úsudek a rozhodnutí o tom, co a kdy má přijít. Amen.
Magdaléna Trgalová