
Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. [1 K 11, 26]
I když večeři Páně už s hody lásky nikdo nespojuje, hodem lásky přesto je. Zpřítomňuje smrt Pána Ježíše, kterou podstoupil z lásky k nám a kterou nás spojil dohromady (J 19, 23–25. 26–27). Zároveň však také předjímá jeho druhý příchod a radost v novém věku. Sbor shromážděný kolem stolu Páně toto mezidobí prožívá. Vždyť je zde přítomen ten, který byl a který přichází (Zj 1, 4). To nás zavazuje ke vzájemné lásce a svornosti.
Kdo má v životě nějaké výhody, nesmí proto opomíjet ty, kdo je nemají. Jinak by jedl a pil nehodně (1 K 11, 29) a pohrdal by Spasitelovým dílem. Svátost tedy podle Písma svatého ústí v diakonii, ve službu strádajícím.
Pane, nezasloužíme si, abys s námi stoloval, ale ty to děláš. Prosíme tě, probouzej mezi námi ochotu pomáhat těm, kdo to potřebují. Amen.
Bohuslav Vik