Slovo pro tento den: Úterý 18. června

Můj nářek jsi změnil v taneční rej, vysvlékls mě z žíněného roucha, opásal jsi mě radostí.

Ž 30, 12

Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“ a vložil na ni ruce; ona se ihned vzpřímila a velebila Boha.

L 13, 12–13

Všichni jsme postiženi nějakým trápením, které nás sužuje. To je to, co spojuje všechny lidi na celé zemi, a i když je míra a intenzita soužení u každého jiná, je mnohdy potěšující jen ten fakt, že v tom nejsme sami. Poznání Boha nám nedává záruku dobrého života, nejsme najednou oproštěni od nemoci, fyzické smrti nás či našich blízkých, depresí ani nejsme slepí vůči bezbřehému utrpení kolem nás. Ba naopak. Bůh nám otevírá oči a vkládá do rukou soucit a lásku, kterými máme bohatit potřebné. Mění naše vnímání, nemění situace. Pomáhá nám v tom nelehkém, drží nás a sám pláče spolu s námi. Jsme opásáni vnitřní radostí, pokojem a Boží přítomností, i když zrovna procházíme šedými dny.

Jsme ti vděčni, Bože, že jsi při nás stále a že smíme neustále čerpat z tvé lásky. Amen.

Michaela Stebelová (SCEAV)