
Všichni buďte […] soucitní. [1 Pt 3, 8b. c]
Církev a její sbory budou nadále institucí, kterou mnozí houfně opouštějí, jestliže mezi námi vládne lhostejnost. Soucit chybí tam, kde je nám lhostejné, co radostného nebo bolestného prožívají druzí: ti druzí mě nezajímají, já se starám sám o sebe! Pravý opak takové lhostejnosti je soucit. Apoštol to poví takto: „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími“ (Ř 12, 15). Takový soucit ovšem není jen věcí citu! Soucitný budu, když se za ty druhé ve sboru budu přimlouvat, když je budu navštěvovat, když si pro ně udělám čas, když je – bude-li třeba – v nouzi i penězi podpořím. Mnoho sborů chřadne a zaniká, protože v nich prostě není zájem jednoho o druhého. David a všichni jeho muži „naříkali a plakali“, když se dozvěděli o smrti Saula a Jónatana (2 Sa 1, 12).
Pane, pomoz nám pozorně vnímat radost i bolest bratří a sester. Zvláště se dnes přimlouváme za ty, kdo ve své slabosti selhali a bojí se, že je odsoudíme. Amen.
Jiří Doležal