Slovo pro tento den: Úterý 17. června

„Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“ [Mt 9, 37b–38]

Platí tato Ježíšova slova i o situaci dnešní církve? Že by těch, kteří jsou zralí slyšet evangelium a přijmout Krista do svého života, bylo hodně? A problém byl jen na straně dělníků Božího království – tedy křesťanů, jichž je málo? Nebo je málo těch křesťanů, kteří jsou ochotni „sklízet“? To je docela hrubý výraz. Sklízet tu však znamená něco jako ochotu mluvit o Bohu, o Kristu, ochotu pozvat druhého k životu z víry. Mám zkušenost, že jsme dnes nějak víc zdrženliví oproti mnohem častějšímu očekávání druhých, že s nimi o své víře budeme mluvit.

Ježíš to vidí takhle: Těch, kteří touží po pokoji, naději, radosti, je mnoho. Ale málo je těch, kteří by jim k tomu ukázali cestu. Proč tomu tak je? Stydíme se? Nebo na to nemáme čas? Nebo si nejsme jisti, zda to uděláme dobře? Jestli nesklidíme spíš posměch, když to řekneme špatně? Skutečně se můžeme potkat s pohrdáním, nebo dnes častěji s lhostejností?

Můžeme začít u sebe, můžeme se modlit. To doporučuje svým učedníkům Ježíš. Za co se modlit? Aby byl náš kostel plný lidí? Spíš abychom dokázali rozpoznat, kdy oslovit druhého. Abychom s porozuměním dokázali vidět, čím druzí žijí, co je trápí. A mohli jim tak podat ruku tehdy, když to opravdu potřebují.

Pane, dělníků evangelia je stále málo a práce hodně. Často se na to necítíme dost dobří. Dej nám ujištění, že o tobě můžeme mluvit prostě tak, jak je nám vlastní. Amen.

Tomáš Vítek