Slovo pro tento den: Úterý 17. července

2 S 3, 12–16 ● Ez 379

Abnér poslal za sebe k Davidovi posly se slovy: „Komu patří země?“ a s nabídkou: „Uzavři se mnou smlouvu. Budu stát při tobě a obrátím k tobě celý Izrael.“ David odvětil: „Dobře, uzavřu s tebou smlouvu. Ale jednu věc od tebe žádám: Až přijdeš, abys spatřil mou tvář, nespatříš ji, dokud nepřivedeš Saulovu dceru Míkal.“

[2 S 3, 12–13]

Příběhy krále Davida se neodehrávají v nějaké svaté fantazii, ale v reálném světě, se všemi jeho složitostmi.

Král David získal své povolání, když byl pomazán, vyvolen Pánem Bohem. Byl to však zároveň chytrý praktik, pragmatik, politik.

Příběh jeho vztahu s Míkal, dcerou Saulovou, byl velmi romantický – musel si ji u jejího otce zasloužit, ona mu pak před ním zachránila život – zároveň však David nepodcenil dynastickou hodnotu sňatku s královou dcerou. Proto si na ni vzpomíná teď, kdy vrcholí jeho zápas o moc se zbytkem Saulova rodu, aby podpořil svůj nárok na vládu nad Izraelem.

Ani my nežijeme svůj křesťanský život v klauzuře mimo tento svět, i my jsme postaveni před praktické otázky a nabízejí se nám pragmatická řešení. Připomínejme si příběh krále Davida, jehož machiavelismus byl pravidelně příčinou jeho pádů. Hledejme pečlivě Boží vůli, a ne jen jednoduchá řešení, abychom své cíle nezaměňovali s životem přicházejícího království.

Pane Bože, povolávej si nás podle své vůle, naplňuj nás svým Duchem. Amen