Slovo pro tento den: Úterý 16. června

Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. (Mt 5, 13)

Jsme sůl země, poctivá slaná sůl. To si máme zachovávat. Nesmíme ztratit svou podstatu. Církev má své místo v tomto světě, její existence je smysluplná, ale nesmí opustit základní smysl své existence. Působení soli nemusí být vidět, v polévce rozpuštěnou sůl nevidíme, přesto dala polévce chuť. Když církev působí ve svém okolí, nemusí si toho být všichni vědomi, ač užívají plody tohoto působení. Dnes není sůl nic cenného, má však svoji nenahraditelnou funkci. Když je sůl kvalitní, stačí jí špetka. Stejné je to s počtem věřících. Nezáleží na počtu, ale na ryzosti a na tom, jestli jsme schopni opravdovou chutí života ochutit své okolí. Prosme za církev, ať neztratí svou slanost, a prosme také za představené církve, patriarchy, kardinály, arcibiskupy a níže až ke knězi nejmenšímu co do úřadu, aby byli sůl země ne zkažená, ani světlo nedostatečné, ani svíce pod nádobu postavená, ale aby svítily jejich dobré skutky před lidmi ke slávě Boha Otce. (kázání k lidu – 5. kapitola sv. Matouše)

Pokud by i pastýřům vyhasl oheň a pozbyli své slanosti, hrozilo by, že se církev stane nejedlou posypovou solí, vhodnou pouze pro solení chodníků.

Pane Bože, prosíme za všechny pastýře lidí, aby moudře zastávali svůj úřad a jejich víra nezhasínala pod náporem povinností. Amen.

Eva Benešová