Slovo pro tento den: Úterý 15. října

Což je mi Efrajim syn tak drahý, dítě mého potěšení? Kdykoli však o něm mluvím, znovu a znovu si ho připomínám. Proto je mé nitro nad ním zneklidněno. Slituji, slituji se nad ním, je výrok Hospodinův.

Jr 31, 20

I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.

L 15, 20

Člověk je stvořen podle obrazu Božího. Máme tedy s Bohem řadu věcí společných. Jednou z nich je láska k druhým lidem, zvláště k dětem. Dokonce i zlí lidé milují své děti, připomíná Ježíš.

Koho lidé milují, o toho se často bojí. Bojí se o jeho zdraví, o jeho prosperitu, o jeho život. Snadno připustíme, že nás s Bohem spojuje láska. Bůh miluje a díky Bohu milujeme i my. Když však mluvíme o strachu a obavách, snadno nabudeme dojmu, že se týkají jen nás. Copak se může Bůh něčeho obávat? Zjevně ano! I Bůh má strach a obavy o své děti. O jejich zdraví, jejich prosperitu, jejich život. I Boží srdce je zneklidněno. Je zneklidněno na Efrajimem, nad Izraelem i nad všemi ostatními národy světa. Bohu je nás líto. Proto se slitovává. Slitovává se nade všemi lidmi. Nestojí nezúčastněně stranou, není nad věcí, mimo. Jeho srdce je zneklidněno. Jako otec marnotratného syna i nám běží naproti. I nás chce obejmout, políbit a přijmout do svého domu. Znovu a znovu si nás připomíná.

Pane Bože, ty jsi láska. Nikoliv láska jako neurčitý sladký oblak, jako jakási nebeská cukrová vata, nýbrž láska, která je plná starosti o nás, bolesti kvůli našim bolestem, a slitování nad námi. Děkujeme! Amen.

Petr Špirko (ECM)