Slovo pro tento den: Úterý 15. dubna

Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků. Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj, zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“ Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal. [L 18, 31–34]

Nepochopení, neporozumění. Ježíš je sám. Učedníci, ač mu byli po celou dobu ze všech nejblíže, nedokážou porozumět. Prorocká slova o utrpení slyšet nechtějí. Možná je jejich víra ještě příliš slabá, možná mají své představy. Ti učedníci jsou nám v mnohém hodně podobní. S tím, co slyšeli od Ježíše, se vyrovnávají po svém. Nerozumějí tomu. A tak musejí čekat na Ježíše zmrtvýchvstalého, až jim otevře Písma, až jim ukáže cestu. Sami to nesvedou, podobně jako my. Zmrtvýchvstání je klíčem k Ježíšovým slovům, ale právě to si dovedeme jen těžko představit. Zůstává víra a důvěra v Ježíše a v Boží vysvobození. Důvěra v Ježíšovu cestu, kterou nás všechny zachraňuje a přivádí k Bohu. Jako ty, kteří se na cestě ztratili, jako ty, kteří nevědí kudy dál.

V Ježíšově vzkříšení je odpověď. „Z přetěžkého kříže, který nesl Pán, strom života stal se plody obtěžkán.“ Díky za to, že o tom víme a že Ježíš ví o nás.

Pane Ježíši Kriste, ty zachraňuješ, ty vedeš. Prosíme, dej, ať tě nepřehlédneme a ať je naše důvěra v tebe pevná. Ty sám nás učíš, že se máme o koho opřít. Dej, ať to dovedeme. Amen.

Dagmar Hrubantová